Význam tetování má svá pozitiva, ale i svá negativa. Jak se říká „ve všem zlém je něco dobrého“, tak to platí i obráceně. Myslím, že bych význam tetování z osobního pohledu rozdělila do tří zcela základních rovin, v podstatě do dvou a z toho jednu do dvou subrovin. Je to rovina umění, která je právě rozdělena do dvou. Jednou subrovinou je především umělecké vyjádření a schopnost tatera, druhou pak tato schopnost příštího majitele tetování. Ta první je podle mě bez diskuse, druhá je diskutabilnější, protože samozřejmě ne každý/á má vlohy, chuť, vůli nebo čas vytvořit si svůj vlastní návrh a tím do něj vložit to, co sám/a v něm chce mít, co si v něm představuje, apod. Když jsem před pár lety začínala malovat, bylo to pro mě zčásti vyjádřením něčeho, co jsem nedokázala vyjádřit slovy, nebo spíš jsem si myslela, že to slovy nedokážu. Teď si myslím, že to bylo jakési podvědomé vytváření odrůdy mystifikace, jakési formy odlehčeného supranaturalismu. Za těch pár let se ale hodně změnilo a snažím se téměř vše umět slovy vyjádřit, jsou ale mimoto věci, které takto interpretovat není možné, ale to by už bylo asi na jiný článek. Umění (a tetování vnímám jako umění) jsem začala chápat jako „pomocníka“ v realizaci bezmezného počtu věcí, a nutno dodat, že jako nenahraditelného pomocníka. Tím se dostávám k té druhé rovině, a tou je vyjádření. Pro mě osobně má jak možnost, tak schopnost seberealizace, sebevyjádření (jak mé, tak lidí kolem mě) velmi velký význam. Je třeba znát své hranice, jako ve všem ostatním, a dokázat rozeznat, kdy už různým doplňováním a hledáním, nebo spíše následným uplatňováním už vlastně vytvářím něco jiného, než jsem měl/a původně v úmyslu. Tak jako platí, že způsob, jakým žijeme, je ovlivňován tím, jakou si sami/y přisuzujeme ve společnosti úlohu, tak tím, jak na nás tato společnost působí a jaká je, což podmiňuje to následné přisuzování úlohy, tak také platí, že podle toho, jakým způsobem žijeme, je na nás nahlíženo. A na to může být další návaznost, a to ta, že jak je na nás nahlíženo, tak my také po čase můžeme na sebe takto (více či méně) začít nahlížet. To vše záleží na síle osobnosti a je to velmi individuální. Proč o tom ale píšu? Protože to má svou souvislost i s tetováním. Určitě jste ji už postřehli. A souvislostí je zde spoustu.

Tetování ovlivňuje náhled na člověka jednak tím, že se tím samotným faktem, že je potetovaný/á, vymyká konvencím, jednak tím, jak je potetovaný/á. Jiný vjem bude vytvářet milá slečna s kytičkami ve výstřihu (nemyšleno nijak osobně, ani s negativním podtextem), a jiný muž s lebkou na zádech nebo s rukávem krvácejících rozpáraných příšer, a zároveň také to stejné platí v rámci jednoho pohlaví. Vím, že je velké procento lidí, kterým zrovna dvakrát nesejde na tom, co za motivy budou mít, hlavně, že něco mít budou, a jestli to bude originální nebo jestli to bude nést nějaký význam nebo dokonce nějaký osobní význam, to už je zcela vedlejší. Nemluvě o tom, jaké to může mít následky. Často bohužel hraje roli „být in“ podle toho, co se zrovna nosí (old school, new school, cyber, ornamenty atd. atd.) a být „cool“. To zřejmě platí hlavně (docela možná i jen) u mladých lidí. Já jsem chtěla svoje první tetování v 17-ti, tehdy jsem neměla vůbec žádnou představu, a naštěstí jsem si nic nevybrala, a tetování, přesto, že mělo být zadarmo (ale v tetovacím salonu), jsem si nedala. Později jsem si vybrala originální motiv, ale ani pro ten jsem se nakonec nerozhodla. Nakonec k tomu došlo o tři roky později po dvou měsíční přípravě návrhu. Jsou to motivy původních národů, o které jsem se v té době intenzivně zajímala (a zajímám stále, jen bohužel už ne tak aktivně) a vyjadřuje to zároveň i část mé osobnosti. Hlavním aspektem pro mě není to, že by se mi jejich motivy natolik líbily více než jiné, ale to, že tyto národy jsou pro mě ztělesněním obětí špatnosti naší západní společnosti, a jí vykořisťované Matky Země, sehrály (a doufám, že sehrají) v mém krátkém životě jistou roli a jeden z významů mého tetování je ten, že si této role, významu těchto národů, toho, co je potkává a v neposlední (naopak možná v jedné z nejdůležitějších) řadě toho, že se na tom přímo či nepřímo podílíme i my, budu neustále vědomá. Proto je pro mě osobní význam tetování velmi důležitý a tak by to podle mě mělo být vždy, když se pro tetování rozhodnu.

Je to jakýmsi závazkem, který by se měl propracovat do detailů a podle toho také vypadat. Můžu se v tom s někým z vás názorově lišit, a jsem si toho vědomá, a možná i proto to píšu, aby jste si této názorové odlišnosti byli také vědomi a připustili ji a možná si z ní i něco odnesli.

Je třeba si uvědomit, že tetování se mnou bude do konce života, proto je důležité probrat sám/sama se sebou možnost, že se mi za nějakou dobu přestane líbit, začnu litovat. To se může snadno stát. V takovém případě je samozřejmě možné tetování překrýt, nebo také vyřezat apod., že ano. Nebo je tu další možnost, a to smíření. Opakovaným ujišťováním sebe sama, že to je součástí mého těla, které je v pořádku, které se mi líbí, které je hezké, ve kterém se cítím dobře. To záleží ale na motivu (pokud budu mít např. rasistický motiv a za pár let se stanu zatvrzelým obhájcem lidských práv, asi se s tím těžko budu smiřovat) a na člověku. Myslím, že to vše je v docela těsné spojitosti s psychologií. Jak působím na lidi kolem, své blízké, jak sám/sama na sebe, kde mám hranici, kterou chci svým tetováním překonat (např. v tom smyslu, že budu negovat mínění většinové společnosti, že potetovaní jedinci jsou okraj společnosti, nežádaní „rebelové“, tudíž, že se nebudu řídit konvencemi a budu se je snažit narušovat) a kde hranici, za kterou už nechci jít (že bych změnil/a svůj vzhled do takové míry, v jaké to může vést ke změně osobnosti, což se vztahuje opět k předešlému – způsob, jakým žijeme je ovlivňován tím, jakou roli si přisuzujeme, což je zase ovlivňováno tím, jaká je společnost, kterou tvoříme právě my).

Je zde spoustu dalších věcí, které jsem ani nenačala. Další (nikoli ale v řadě) aspektem je význam tetování jako identifikace. Pokud mé tetování bude okaté tak, že si ho téměř každý všimne, pak je velká pravděpodobnost, že mě podle něho lidé budou následně poznávat. Někomu to může imponovat, ale v hlubším dosahu to někomu může způsobit naopak problémy. Toto se možná některým z vás bude zdát jako zvýšený stupeň paranoie. Jde ale jen o logiku na základě znalosti (a nemusí to ani být důkladná znalost) historie. Bohužel tyto faktory mnoho lidí přehlíží nebo jim nepřisuzuje větší význam. Tetování nemusí být nutně od toho, aby bylo co nejvíce vidět, nežijeme ve společnosti (my v naší západní), kde by se jednotlivé etnické skupiny a jejich příslušníci takto identifikovali, kde by takové etnické skupiny vůbec existovali. Neznamená, že když budu mít tetování na noze, budu chodit neustále v krátkých kalhotách nebo sukni, nebo s krátkými rukávy když ho budu mít na ruce apod. Řekla bych, že o mém tetování neví dosud spoustu lidí a je to pro mě spíše pozitivem. Má význam pro mě, a proto ho také mám. Na druhou stranu je někdy zajímavé pozorovat reakce lidí, když ho jen tak mimochodem zahlídnou nebo i uvidí cíleně. Ale to je vedlejší. Právě proto bylo pro mě těžké se rozhodnout, jestli si svůj další návrh nechat jen v hlavě nebo jej realizovat jiným způsobem (např. na plátno), nebo si ho po zbytek života nést v kůži a mít ho tak stále „při sobě“, resp. na sobě. Jsem již ale asi rozhodnutá. O tom se mnozí z vás ale už asi nedozví . Takže závěrem hodně štěstí v rozhodování.

Amarok